Lilith: přišla jsem tam včera a sedla si, naprosto jsem nevnímala, nevim proč, tváře mi připadaly jako rozmazaný velký skrvny nějakejch mimozemšťanů a já
Lilith: si jenom kreslila, při kreslení mi je líp, naprosto jsem přestala vnímat realitu a zapadla někam hodně hluboko do sebe, kreslila jsem co jsem měla
Lilith: právě v hlavě a při zpětném pohledu na ty věci se mi chtělo bulet, jenom ďáblíci, a lidi, přitom jsem lidi okolo sebe nevnímala jako jednotlivce, ale
Lilith: jako jednu velkou masu, která se pohybuje sem a tam, připomíná sliz, ze kterýho se občas chce někdo vymanit a Tomáš byl smutnej, nevim proč, nechtěl mi to říct, sice vim, že ho
Lilith: to tam nebavilo, ale to ten pravej důvod nebyl, koukal na mě takovym skoro lítostivym pohledem, chtělo se mi ho obejmout, but I can t... Viděla jsem okolo sebe páry,
L.ilith: co se objímaly a líbaly, byly si tak blízko, připadalo mi, že jsou jeden člověk v tom davu, zasraná láska,
Lilith: ke konci, když už mi docházely papíry, tak jsem byla smutná, bylo to vidět i na mejch výtvorech, obličeje, smutný zamračený obličeje, tolik se mi
Lilith: stýskalo, chtělo se mi vrátit čas a zase Pavla pohladit po spáncích a dát mu aspoň malou pusinku, cítit tlukot srdce, kterej se zrychluje a zpomaluje, cítit život, protože v tu chvíli jsem nežila, byla jsem někde uvnitř sebe, stejně
Lilith: jako můj kamarád, jeden z davu.
|
